Nebeská dívka

12. června 2013 v 18:37 | Jan Michálek |  Poémy
Vím, že jsi potají po nocích lepila na noční oblohu hvězdy
z papíru vystřižen náramný měsíc a z lepidla slepená lepá to luna
Vím, že jsi snívala o žití v edenu, o lásce bezedné a Berlíně bez zdí
byla jsi nevšední, byla jsi naivní
byla jsi krásná!

Vím, že jsi potají po nocích lepila na noční oblohu slova
nebesa křižoval meteor z metafor a z anafor roje vesmírných vět
Vím, že jsi snívala o žití na zemi, kde by se snášel jen cukrový sníh
byla jsi zasněná, byla jsi rozmilá
byla jsi krásná!
Vím, že teď potají po nocích pláčeš na noční oblohu slzy
a zíráš nahoru na hvězdy bledé, v které už nevěříš, na černé pusto
Vím, že jsi snívala, když já ležel vedle a potají jen snívával v tebe
v dívku tak tajemnou, v dívku tak moudrou
jak samé to nebe...
 

Deštníková symfonie

25. května 2013 v 9:49 | Jan Michálek |  Poémy
.
..
...
kape
...
..
.
na okenní římsy
.
..
...
prší
...
..
.
trápím se čímsi
.
..
...
lije
...
..
.
louže mlčí tiše
.
..
...
padá
...
..
.
na hlavy věčné klišé


.

.

..

...

a znova

...

..

.

.

kapky a slova

.

.

..

...

a znova

...

a znova

...

a znova

.
..
...
..
.
..
...
..
.

bez kousku poezie

Mořské panny

12. května 2013 v 22:48 | Jan Michálek |  Poémy
Temnota smáčela půlnoční kvítí
V tichosti kapala z purpuru soumraka
Čas běžel rychlostí úleku slimáka
plameny stáhly se, jen luna svítí

Kytara dozněla do ticha strun
vířící jiskry se vydaly ke hvězdám
opilí mládenci do stanů dam
princové noci, boj o půlnoční trůn

Sklenice od vína zůstaly samy
pod nebesy tančily světlušek roje
dívenky odkryly své nahoty kroje
po vlnách vod mořské odpluly panny
 


Pata Achillova

11. března 2013 v 16:53 | Jan Michálek |  Poémy
oči kočí
kůže hada
sukní točí
chtíč a zrada

rum a kola
holá záda
hvězda mola
vůdce stáda

dech...
pot...
pusa...
šíje...

kdo?
co?
koho?
čí je?
boty...
triko...
pásek...
džíny...

sliby...
tance...
flirty...
činy...
rána němá
vykřičená
z noci cáry
mrtvé páry


bledé tváře
od loutkáře
veď mé nitě!
šeptej 'chci tě'!
ticho...
prázdno...
žádná...
slova...
rána - pata Achillova

Ďábel a víla

8. března 2013 v 23:01 | Jan Michálek
Sáhla si pod sukni, sáhla si na dno
Stáhla si kalhotky, stáhla si úctu
rozepla podprdu, šlo to dost snadno
a s rudými rty splynula v tuctu

V noci se budila, v nocích se bála
s husinou na pažích, nesama v bytě
u oken nahatá, v nahotě stála
křičela beze slov, plakala skrytě

Ve světle měsíce, před zraky luny
vstoupila na balkón se sklenkou vína
stopila peníze, za lásku sumy
a vzlétla k nebi, ona, ďábel i víla

Sněhulákova smrt

26. února 2013 v 18:53 | Jan Michálek |  Poémy
V závějích sněhu andělé leží
na bílém plátně stopy patřící laním
přes pole úmorem sněhulák běží
obleva zubatá už v patách je za ním

V modrých růžích bodré víly
trnité koruny pokryté ledem
tři koule sněhové ztrácejí síly
ve svitu jarním, ve svitu bledém

Svršky si svléká jak hadi kůži
Uhlíky trousí jak Žanek s Máří
obvody koulí se povážně úží
v tom čase tání, v čase předjaří

Devítihlavý nonsensus

19. února 2013 v 15:08 | Jan Michálek |  Poémy
Na nebi se vznáší plují
oblaka mraky vonné pěny
A draci saně ve svých slují
vězní mučí děvy ženy

V řece toku plyne teče
místo vody sektu víno
princ se chystá na své steče
o srdce rudé princeznino

Nebe sebe souká v hávy
temné hvězdné černonoci
srká cucá hořké kávy
bez cukru mléka mermomoci

Vzdej to, hochu, stojíš v šachu
této kruté časodoby
ale stejně jako fénix z prachu
vzplanu zpátky do podoby

Mezi prsty teče padá
jako zrnka písku z Gobi
význam slov tohoto stáda
které mojí báseň zdobí

Tak pardon
já už jdu...

Odeta

7. února 2013 v 12:42 | Jan Michálek |  Poémy
Kůže z růže
z růže květ
kapky deště
jak pár vět

a teď vážně
s kapkou vášně

slůně v lůně
luny svit
hoře moře
vody klid

no tak vážně,
vážení!

pyšné višně
hříšné sny
šaty molům
princezny

netahejte mi sem krále
nebo vám dám ihned vale!

trůní v tůni
tone tmou
ruku v ruce
s Odetou

Labutí jezero, to jako věru?
už prosím žádnou zpronevěru!

müsli z mysli
z duše prejt
pardon, ale z téhle básně
musím nutně...hodit šavlu!

Výborně!

Klišoidní

25. ledna 2013 v 0:47 | Jan Michálek |  Poémy
Napsal bych, že miluji tvé rty
ale neznám jejich samet ani chuť
Napsal bych, že miluji tvé vlasy
vím, že jsou to klišé, tak mě suď
Napsal bych, že miluji tvou vůni
ale znám jen tvoje parfémy
Napsal bych, že sluší ti to v hávu luny
ale nevím, zda máš ráda poémy
Napsal bych, že nejhezčí jsi s úsměvem
ale vždyť tě ani jinak neznám přeci
Napsal bych, že oči tvé jak hvězdy září
ale jsou to všechno básnické jen kecy

Napsal bych, že miluji Tebe
ale nevím, jestli můžu...

Bakalářská

25. ledna 2013 v 0:40 | Jan Michálek |  Poémy
Vypadnout na ulici.
A jen tam stát.
A dát si možná pivo.
A pak se mu smát.
A výt nocí na Měsíc.
Usnout v půlce věty.
Velebit bledé hvězdy.
Objevovat nové světy.
Rychle jsme si zvykli.
Na ticho mezi námi.
A pěna, hele, padá.
Dřív jsme se tomu smáli.
Štvaní celým městem.
Papírovými draky.
Chůze jednou nohou.
Rozmlžené zraky.
Vypadnout na ulici.
A jen tak tam stát.
A dát si možná pivo.
Vždyť kolik může stát...

Vypadnout na ulici.
A dělat tam prosté nic.
Zas budem se všemu smát?
Ne, už o rok zas máme víc.
Už musíme být vážní...

Další články


Kam dál